Přijali jsme nabídku pro aktivní seniorkluby - vyjet vlakem na Liberecko. Nekonečné cestování s několika přestupy skončilo v pěkných lázních v Libverdě. Představujete si lázeňský pobyt jako nenáročnou promenádu kolonádou s občasným upitím léčivého pramene? Kdepak! Pohyb, pohyb a zase pohyb bez ohledu na aprílové počasí! Hned v neděli po příjezdu jsme si prošli malinké lázně a pochutnali si na první večeři. Z našeho přechodného bydliště v hotelu Lučina jsme v pondělí šlapali pěšky do Hejnice, kde jsme si prohlédli Chrám Navštívení Panny Marie, pochutnali si na fazolačce v místní hospůdce a mašírovali zpět a to bylo mírně do kopečka! Bratru poctivých pět km v nohách!
Druhý výlet byl v úterý do Frýdlantu. Vinou špatné domluvy o času a způsobu dopravy, jsme byli nechtěně rozděleni. První polovina účastníků jela vlakem a od nádraží pochodovala pod zámek, který ještě otevřený není, zato si účastníci prohlédli zámecký pivovar, kterým ji za plného provozu provedla moc šikovná průvodkyně a pivo Albrecht také ochutnali. Druhá polovina jela autobusem a navštívila krásnou  místní radnici a muzeum.
Ve středu byl výlet liberecký. Na nádraží nás vítala chlebem a solí naše kamarádka liberečanka Eva, s kterou byla Hanka domluvena, že se nás ujme jako průvodkyně, a pěkně nás protáhla svým městem. Třešničkou na dortu měl být pohled na Liberec z Ještědu. Prošli jsme se prapodivnou bránou borců symbolizující skokana na lyžích, ale ať se na mne nikdo nezlobí, spíš připomíná ožralého panáka padajícího na hlavu. Laco Sorokáč vytvořil pro Liberec téměř pět metrů vysokou sochu skloněného lyžaře stylizovaného do tvaru sportovní nafukovací brány na konečné zastávce tramvaje pod Ještědem. Socha vítala jako poutač návštěvníky Mistrovství světa v klasickém lyžování, které proběhlo v Liberci v únoru 2009. Lyžař zůstal v Liberci natrvalo jako symbolická brána vstupu do lyžařského a volnočasového areálu Ještěd. Nahoru jsme vyjeli lanovkou, ale nevlídné počasí nám zážitek z rozhledů do širokého okolí nedopřálo. Fujavice, zima a dešťosněhová chumelenice nás zahnaly do tepla na kafe.
Na základnu v Libverdě nás opět odvezl vláček. Suma sumárum jsme našlapali patnáct kilmetříčků v nepříjemných podmínkách, ale s partou sqělých lidiček! Středa večer patřila vzájemnému představení klubů seniorů, předávání si zkušeností a rozloučení. Ještě jednou celodenní cestování domů, ale chvála dráhám, přesně dle jízdních řádů. Děkujeme organizátorům a Milanovi Fabiánovi, který s námi vše absolvoval.