Jdi na obsah Jdi na menu
 


Týden v Brdech

Týdenní pobyty máme rádi. Využili jsme nabídky strávit společný týden na opačném konci republiky v Hotelu Brdy ve Spáleném Poříčí v Brdech. A kdo se přihlásil, určitě nelitoval.

1.turnus:

12.5.2019-17.5.2019 - rekapituluje pan Knoth 
V neděli v 8,oo hod. pro nás přijel žlutý autobus s řidičem p.Zemanem, kterého nám p. Praglová představila i jako majitele Hotelu Brdy. V Bohumíně nás nastoupilo 10 členů senior klubu a 2 osoby z Ostravy. V Havířově přistoupilo 8 členů senior klubu Havířov. Po povinných zastávkách jsme projeli obcí Kámen a kolem hradu téhož názvu a zastavili jsme se na velbloudí farmě v Chýnově – Záhosticích. Počasí nám sice moc nepřálo, ale přesto komentář o velbloudech a lamách byl velice poučný. Další zastávka byla v Táboře, kde jsme si prohlédli historickou část města, neboť na podrobnější prohlídku nebylo dostatek času. Do Spáleného Poříčí jsme přijeli za pěkného počasí těsně před plánovaným časem na večeři a průjezd bránou bývalého zámeckého statku nás svým vzhledem a úpravou překvapil. Bratr p. Zemana nás po vystoupení z busu ihned směřoval do recepce, kde nám byly předány klíče od jednotlivých pokojů. Vzhled pokojů a zázemí hotelu nás mile překvapilo. Po ubytování a hygienické úpravě po cestování jsme zavítali do pěkně upravené jídelny a zasedli za připravené stoly pro 6 – 4 – 6 – 4 osob. Bohumín si vybral zadní část. Na každém stole byl jídelníček na celý pobyt, kde si každý naplánoval své menu na celý pobyt. Dále tam byl program pobytu a ceník nápojů. Každý měl připravený na stole lísteček s číslem, na který obsluha zaevidovala kdo si co objednal a platilo se až na konci pobytu. V pondělí dopoledne do 11 hod. byla volná prohlídka Sp. Poříčí a pak komentovaná prohlídka Špejcharu – průvodkyní byla p. vedoucí infocentra. Po obědě byl odjezd malým autobusem pro 20 osob na zámek Lnáře, který patřil vládě a nyní je v soukromém vlastnictví. Počasí bylo střídavě oblačné, ale nepršelo.
V úterý po snídani jeli jsme kolem historického směrníku u Blovic do Horšovského Týna, kde jsme si prohlédli zámek, historické náměstí a pak odjeli do Klatov, kde byl naplánovaný oběd. Po obědě byl volný program. Návštěva katakomb, historické lékárny a jiných památek. Na náměstí se připravoval hudební koncert vojenské kapely a vystoupení mažoretek. Odpoledne se prohnal krátce vítr a padlo pár kapek deště.
Ve středu po snídani jsme odjeli do Blatné na prohlídku pivovaru a lihovaru spojenou s ochutnávkou tentokrát 50% slivovice a griotky. Prohlédli jsme si i z venku zámek a kostel. Po obědě bylo volno, neboť havířováci chtěli odpolední odpočinek, tak jsme si udělali malý turistický výlet – nejdřív prohlédli 3 sochy pod kostelem ve Sp. Poříčí a pak se vydali po zelené turistické značce kolem vodního mlýnu pod zámkem k hvížďaleckému rybníku. Zde nás chytil déšť a chvilku jsme museli počkat v altánku, takže návštěva hvížďalovického vodopádu tím odpadla a snímek je z archivu. Škoda. Zpáteční cesta na hotel již byla po asfaltce a pod deštníkem.
Ve čtvrtek po snídani jsme odjeli na zámek Nebilovy a odpoledne na Svatou Horu. Počasí bylo nevlídné, ale nepršelo. V pátek dopoledne jsme udělali 1,5 km okruh a pokochali se pohledem na Spálené Poříčí a okolí z věže rozhledny. Po obědě jsme odjeli přes Těnovice na Buddhistickou Stúpu a odsud už směřovala cesta zpátky přes Havířov do Bohumína.

Závěrečné hodnocení: ubytování perfektní, strava výborná, personál velice příjemný, program v některých případech musel být korigován, ale v prospěch účastníků. Výhoda malého počtu účastníků byla, že při prohlídkách zámků nebyla žádná tlačenice a vše probíhalo hladce.

Můžete se podívat sem na dvě fotoprezentace pana Knotha: Spál. Poříčí.pptx    a    Spál. Poříčí - 2.pptx

 

 
2.turnus:

19.5.2019-24.5.2019 odjíždělo dalších 34 našich rekreantů.  Popisuje Hela:
Do Bohumína pro nás přijel autobus a už po nalodění jsme poznali, že jsme vybrali správně. Pan řidič nás začal krmit vtipy a veselými historkami a cesta vesele
ubíhala. Záhy se ukázalo, že to není jen najatý řidič, ale přímo majitel
hotelu Brdy. První zastávkou byla velbloudí farma v Chýnově u Tábora.
Majitelka nás provedla areálem, představila nejstaršího velblouďáka i
nejmladší dvouleté velbloudě a poutavě vyprávěla o životě velbloudů, jak
se k jejich chovu dostala a co vše její farma nabízí. Za chvíli nato
jsme dorazili do Tábora nabiti informacemi, co vše bychom si mohli za
hodinu stihnout prohlédnout. Já jsem si dala kafe v Budíku a byla z té
cesty tak vyčerpaná, že jsem nějaké obcházení města urychleně zavrhla a
svůj program scvrkla jen na focení na náměstí. Poslední nastoupení do
autobusu a v půl sedmé, přesně dle plánu, nás vítal Hotel Brdy.  Zapadli
jsme do voňavých pokojů a po rychlém ubytování chvátali k první večeři.
Dlouhá hotelová chodba nás zavedla do sloupové síně, kde byla kdysi
konírna. Na prostřených stolech zapálené svíčky, usměvavý personál,
chutné jídlo...co víc si přát? Snad už jen toužebně očekávanou postel.
Já ale v noci špatně spím, tak jsem stahovala fotky na Rajče, abyste se
mohli podívat, jak si to užíváme.
Před pátou ráno budíček. Ne, nebyla to píšťalka ani pokřik "Budííčekkk!", byl to nastartovaný autobus  pod našimi okny, který po patnácti minutách zahřívání motoru odvezl čekající pasažéry z autobusového stanoviště vedle hotelu, a my mohli
aspoň podřimováním dokončit noční odpočinek. Po bohaté snídani nás
čekala prohlídka Špejcharu ve dvoře, který je společný s hotelem.
Průvodkyně zdejšího Infocentra nás provedla celým objektem. Přízemí je
věnováno výstavám, v prvním patře muzeum zaměřené na zdejší zemědělský
lid a druhé patro patří malíři a karikaturistovi Nepraktovi. Poté jsme
přepadli místní Infocentrum a kupovali vizitky, magnetky a pohlednice.
Opět nás čekala sloupová síň s hodokvasem.
Žádné velké odpočívání po obědě, hupky dupky do autobusu, který nás veze do Příbrami. Dům Natura nenabízí ani naháče, ani zdravé potraviny, ale je to vzdělávací centrum,  které přibližuje přírodu, historii, umění. Expozicemi jsme nuceni
proletět rychlostí blesku, protože nás čeká ještě poutní místo Svatá
Hora. Po chvilce tichého rozjímaní se vracíme k autobusu kolem památného
stromu sv. Václava a míříme zpět k hotelu, kde nás čeká dobrá večeře a
možnost posedět s přáteli při dudácké kapele.
Po úterní snídani nás autobus veze k Bečovu. Po zmatcích v pokladně se vydáváme na prohlídku zámku. Třešničkou na dortu je prohlídkový okruh seznamující s historií,
obsahem a restaurováním relikviáře sv. Maura. Před samotným relikviářem
smekáme s tichým úžasem před dovedností restaurátorů, kteří obnovili
český poklad, co do důležitosti a věhlasnosti stojící hned za českými
korunovačními klenoty. Po návratu na základnu opět chutný oběd a po něm
volné odpoledne, které já věnuji spánku.
Středa je opět výletová.
Tentokrát nás čeká klášter v Kladrubech. Hned u vchodu překvapení, že si
máme každý jednotlivě koupit vstupenku. To způsobí, že fronta nebere
konce a dokonce jedna kupující na lavičce zapomene peněženku s dost
velkým obnosem. Naštěstí ji jeden poctivý nálezce odevzdá. Pak už se
houfujeme u vchodu do kláštera, kde jsme zkontrolovaní, jestli jsme v tom zmatku
opravdu zaplatili vstupné. Klášter mě moc nenadchl. Za prvé je mi v něm
strašně zima a za druhé jsem nahluchlá, tak se od tiše mluvící
průvodkyně moc nedozvím. Stoupnu si alespoň na místo, kde bych měla
cítit nějakou silnou energii, ale ani to se mnou nic nedělá. Protože je
pod mrakem, klášter jde velice špatně fotit. Světlou stránkou je naděje
na oběd, který máme objednaný v Chodové Plané v pivovarské restauraci Ve
skále. A opravdu, vcházíme do dlouhé osvětlené chodby prokopané ve
skále a ocitáme se v prostorné restauraci, kde už na nás čeká svíčková s
knedlíkem.
Na zdejším WC milé překvapení - na prkýnku nás budou držet dvě ruce, v každém záchodku jiné.
Dalším bodem programu je přejezd do Tachova, do jízdárny v části zvané Světce.
Ihned po představení se našeho průvodce, vidíme, že nás čeká kopec
srandy. Velice humornou formou jsme se dozvěděli spoustu z historie budovy i o jejím
využití. Po návratu do hotelu na nás čekala výborná večeře, chvilku jsme
poseděli u vínečka nebo pivečka a někteří mastili žolíka. Ve čtvrtek
jsme se jeli podívat do Plzně. Samozřejmě si každý pohladil andělíčka.
Nad náměstím zrovna lítal záchranný vrtulník. Z nabízených možností, co
zajímavého se dá v Plzni vidět, jsem si s několika dalšími vybrala
Muzeum loutek. Na chvilku jsme se vrátili do dětství, do časů her a
pohádek. Pak jsme se honem vrátili do reality, jinak bychom si nemohli
sednout na pivo. Po návratu a po obědě bylo volné odpoledne. Sluníčko
hřálo, nebe bylo modroučké a den lákal k výletu do blízkého okolí.
Někteří si půjčili elektrokola a zvládli toho trochu více. Já jsem se
vydala s přáteli ke stúpě. Na konci Spáleného Poříčí jsme narazili na
rozhlednu. Mne teda zrovna moc nelákala, protože já výšky nesnáším, ale
naštěstí byla za poplatek a nikdo z nás neměl peněženku, tak jsme se
nahoru nešplhali. Silnice nás dovedla do Těnovic a odtud už to byl jen
kilometr k zajímavosti zvané stúpa. Zpět jsme to krásně stihli rovnou na
večeři. Havířovští šéfovi a personálu zazpívali písničku Nedaleko
Bogumina..., čímž nám vzali vítr z plachet, ale my se rozhodli, že je
trumfnem. Vyprosili jsme si kroniku, že do ní chceme napsat stížnost, a
tím jsme šéfa dost rozlítostnili, protože to je opravdu Ferda mravenec –
práce všeho druhu. Toho chlapa neuvidíte odpočívat. Pokud zrovna
nezařizuje něco telefonem, hned jde se sekačkou na trávu, to zas sadí
kytky do skalky, vzápětí něco opravuje na autobuse a místo, aby si na
chvíli sedl, hned se chopí talířů a roznáší po jídelně.
Tak teda do kroniky jsme napsali naši "stížnost":


Dlouhou cestou z Bohumína
přistáli jsme u komína.
Čápi v hnízdě zděšení
co to za pozdvižení?

 

Tolik kufrů, tolik smíchu
máme po rodinném tichu.
Čápy dnes už nic nemrzí
celý hotel usnul brzy.

 

Po snídani každý den
kolektiv byl odvezen
Senioři dohromady
obdivují zámky, hrady.

 

Vracejí se k dobré krmi,
jakou zdejší kuchyň umí.
A když plná bříška mají
v čerstvém vzduchu usínají.

 

My z východu republiky
vzdáváme hold, velké díky
že vyhoví vždy ochotně
ať v baru či při plotně.

 

Všemu Michal Zeman velí
všechny hosty rozveselí
za volantem vtipy srší
nevadí, když někdy prší.

 

Ať mu elán vydrží
přejí dnešní hosti
to je konec děkování
slov už bylo dosti.

 


Po posledním obědě už jen společné focení a loučení. Do autobusu jsme
nacpali zavazadla, poté i sebe a zamířili na severovýchod. Aby toho
nebylo málo, ještě jsme zastavili v Blatné. Někteří šli na exkurzi do
lihovaru, někteří do zámku a zbytek do zámeckého parku okukovat a krmit stádo daňků. Při další zastávce v Albrechticích nad Vltavou jsme se šli pokochat hroby.
A opravdu bylo co obdivovat. Kdysi zdejší kněz pro každého nebožtíka
napsal na náhrobek veršovánku šitou přímo na tělo. V autobuse jsme
snědli svačinku a večer jsme se díky řidičově bezpečné jízdě vrátili
šťastně do Bohumína.

Fotky jsou zde:
https://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/19.-24.5._2019_Spalene_Porici

 

3.turnus

7.-12.7. 2019 Zážitky Hanky

Bohumínští senioři, ale i spoluobčané si už zvykli na to, že čas od času se sejde před radnicí spousta lidí - seniorů s kufry či batohy. Není tomu ani tentokrát jinak. Je hezké nedělní ráno a před radnicí je rušno. Máme namířeno na týdenní dovolenou do Spáleného Poříčí v Brdech.  Personál hotelu Brdy už na nás netrpělivě čeká. Tímto směrem jedeme letos už potřetí. Pokaždé s jinými lidmi a pokaždé s jiným programem. Autobus přijíždí včas. Pan řidič, který je zároveň i vedoucím hotelu a průvodcem, nandává kufry. Vše je v pořádku, všichni došli včas. Vyjíždíme směr Havířov, kde nastoupí další lidé, kteří měli zájem o doplnění našeho autobusu. Cesta ubíhá příjemně. Pan řidič je velice sympatický. Se svým milým hlasem nás chvilkami baví vtipy, vyprávěním zážitků, nebo podává informace o prostředí, kterým projíždíme.

První delší zastávka je ve městě Chýnov. Je to město v okrese Tábor s necelými 2500 obyvatel.  Nezastavujeme zde kvůli prohlídce města, i když by možná taky byla zajímavá. Pro nás je ale zajímavější návštěva velbloudí farmy, která je raritou tohoto kraje. Není to ZOO s pravidelnou otevírací dobou. Pokud ale zavoláte předem, majitelka je ochotná se vám plně věnovat. Paní majitelka nám  o svém koníčku - chovu velbloudů  vypráví s opravdovou láskou. V jejím hlase je slyšet,  že  hovoří o své opravdové lásce. Ze školních lavic víme, že  velbloudi žijí na poušti, mají hrb a dokážou dlouho vydržet bez vody. Na farmě se dovídáme, že si je můžeme pohladit. Pokud línají, můžeme si jejich srst z těla otrhat-mají to rádi a mimochodem, na rozdíl od výrobků z ní, které „koušou“, je srst na dotyk velice hebká. Paní majitelka stojí u svého velbloudího miláčka a ukazuje nám, co jsme nevěděli. Na mnohých místech má velbloud tvrdé „ polštáře“, na které se klade třeba při kleku nebo lehu..... Pozorně posloucháme, pečlivě si vše prohlížíme. Když najednou na nás z nebe začíná pršet. Musíme jet přes celou republiku, abychom  tento jev viděli. Kvůli dešti se přemisťujeme do „kulturní místnosti“ – tzv. jurty.  Zde pokračujeme v poslechu vyprávění sympatické paní majitelky. Můžeme si prohlédnout i pravou velbloudí lebku, podívat se na výrobky z velbloudí srsti, fotografie lam, přečíst si zajímavosti ze života těchto zvířat. Škoda, že pobyt na farmě je celkem krátký. V opačném případě je možnost po předchozí objednávce se vydat na kratší či delší projížďku na velbloudu. Ta delší stojí 300kč. Určitě by tuto zajímavou nabídku mnozí uvítali. Návštěva končí, do notýsku si dáváme razítka, kupujeme zajímavé drobnosti a vydáváme se dál.
Po několika kilometrech zastavujeme ve městě Tábor. Toto město v Jihočeském kraji leží asi 50 km od Českých Budějovic. Má necelých 35000 obyvatel a spoustu zajímavých míst. Obrovský labyrint úzkých uliček, krásná zákoutí, hradby připomínající husitskou minulost. Již z dálky vidíme gotický děkanský chrám, stojící na severní straně náměstí, a honosnou pozdně gotickou budovu radnice, kde se nachází i Husitské muzeum či vstup do táborského podzemí. Táborská radnice ze 16.století patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Celé Žižkovo náměstí obklopují nádherné měšťanské domy.  Uprostřed náměstí stojí pomník Jana Žižky z Trocnova.  Tuto sochu zhotovil  r.1884 Josef Strachovský. Na podstavci vidíme vyznačená místa Žižkových vítězných bitev, nápis na pomníku navrhl český historik František Palacký. Na náměstí se nachází rovněž  renesanční kašna. Ta původní  pochází ze 16.století.  Zubem času chátrala  a musela být několikrát opravována. Při opravě kašny v roce 1996  bylo rozhodnuto, že se musí pořídit kopie. Tu vytvořil sochař Václav Dušek. Originál byl pak uložen v depozitáři. Krom náměstí máme možnost navštívit muzeum čokolády či ochutnat nejrůznější druhy čokolády. Před odjezdem se ještě kocháme pohledem na  vodní nádrž Jordán o ploše víc než 51 ha a jedeme dál.
Poslední zastávka je už před hotelem Brdy ve Spáleném Poříčí. Bereme zavazadla, vstupujeme do velice příjemně provoněné budovy, vyzvedáváme klíče a jdeme se ubytovat. Nově zrekonstruované pokoje s pohodlnými postelemi a matracemi, parádní koupelny, televize a wi-fi připojení, to vše mnohé velice mile překvapuje. Za chvíli nás čeká večeře. Jídelna je obrovská, prostorná, čistá a voní zde jen jídlo. Jídelna slouží zároveň jako kulturní místnost, kam si můžeme jít kdykoliv sednout, popovídat, koupit si nejrůznější občerstvení nebo si vybrat některou z mnoha druhů zmrzliny.  Na stěnách visí krásné obrazy a nechybí zde ani moc hezky vybudovaný krb. Připadáme si jako na zámku… Večeříme, z jídelníčku vybíráme jídlo na celý týden, a den pomalu končí. Cesta byla dlouhá, pro mnohé únavná, ale to nám nikomu nezkazilo náladu.

Je pondělí ráno. Vstáváme do příjemného dne. V jídelně nás čekají švédské stoly. Každý si může vybrat jídlo dle své chuti. Vidíme zde párky, vajíčka, šunku, salámy, sýry, pomazánky, jugurty, müsli, krupičku…a také velký výběr nápojů, zeleniny i  ovoce.
Po snídani máme nárok na odpočinek po včerejší dlouhé cestě. Někteří z nás jdou na procházku do zámecké zahrady, jiní na prohlídku městečka. Před obědem nás čeká návštěva Špejcharu.
Do konce 20.století byla tato krásná budova  používána ke skladování obilovin. Aby budova zchátrala, to si nikdo nepřál. Proto bylo rozhodnuto ji zachránit. Od roku 2010 zde jsou v přízemí pravidelné výstavy a stálá expozice  zemědělské techniky. V 1. patře se můžeme seznámit s „naučnou stezkou pod střechou“ a v 2. patře si můžeme prohlédnout  jedinou výstavu v naší zemi -  kreslený humor Jiřího Wintra Neprakty. Máme se nač dívat, zasmát se i zavzpomínat. Dobře naladěni děkujeme průvodci z Infocentra a míříme k obědu.

Po odpočinku nasedáme do autobusu a jedeme na výlet. Autobus míří k zámku Lnáře. Jedná se o zámek, který obklopují lesy, rybníky a nádherná krajina.  Původně to byla gotická tvrz, pak byla budova přestavěna na renesanční zámek.  V 19.století zde byl pivovar. Později  zde byla i školka, jak vzpomíná naše sympatická průvodkyně, která zde do školky chodila.  Školka…Nyní je to krásný zámek, jehož součástí je i nádherná zahrada. Zvědavě si prohlížíme vše, co nás zajímá, procházíme se zámeckou zahradou a jsme spokojeni. Velice dobrý tip výletu.

Odjíždíme k hotelu. Po několika minutách pan řidič zastavuje z velice zajímavého a nezvyklého důvodu. Po silnici se prochází spousta malých i velkých kačenek. Takový průvod ještě nikdo z nás neviděl. Nezajímá je klakson.  Jdou taky na výlet a nenechají se vyrušovat. Nakonec pan řidič musí  vystoupit a nenásilně  je z vozovky poslat pryč, aby jim nikdo neublížil.

Čeká nás večeře. Původně jsme si mysleli, že se večer  zabavíme povídáním či něčím jiným. Pan  vedoucí Zeman nás však pozval na noční výlet do neznáma. Jediná podmínka byla se trochu tepleji obléci, případně si vzít s sebou fotoaparáty. Nikdo krom mne neví, kam se pojede. A já mlčím jako  "ryba". Cestou vidíme konec hašení hořícího lánu obilí. Hasit ale nejedeme. Zastavujeme  u kostela v Rožmitále. Kostel Povýšení sv. Kříže je nestarší památkou  a dominantou  města. Objekt je kulturní památkou. Nejkrásnější a nejzajímavější věcí v něm  jsou historické varhany  s více než 700 píšťalami, na nichž hrával Jakub Jan Ryba. Průvodkyně nám s velkou láskou povídá o hostorii kostela a nakonec máme možnost díky varhaníkovi slyšet zvuk varhan. Závěrem jdeme na místní hřbitůvek a zastavujeme se  u hrobu J.J.Ryby.

Myslím, že pro všechny to byl nádherný, nezapomenutelný výlet, za jehož zajištění patří vedoucímu hotelu Brdy opravdový dík. Ukládáme se k spánku a máme nač myslet…

Dnes máme mít polodenní zájezd. Po zvážení vzdálenosti pan vedoucí program mění ke spokojenosti nás všech. Po snídani nasedáme do autobusu a jedeme  do Bečova nad Teplou. Naším cílem není návštěva městečka s necelou tisícovkou obyvatel. Směřujeme k hradu, kde máme předem domluvenou prohlídku..

Mohutný nádherný hrad, který patří k nejzachovalejším v Česku, se tyčí na vysoké skále nad řekou Teplou. Je zde nabízeno několik prohlídkových okruhů. My máme možnost si prohlédnout 1. okruh - relikviář sv. Maura. Památku, která je považovaná po korunovačních klenotech za druhou nejcennější movitou památku v Česku. A je opravdu nač se dívat. I těm, kteří zde nejsou poprvé, se tají při pohledu na tento skvost dech. Je vypracován do nejmenších podrobností a je úžasný. Dovídáme se jeho historii, sledujeme film a pak vstupujeme do trezorové místnosti, kde si můžeme nerušeně tuto vzácnou památku prohlédnout. Po nezbytném vyfocení všeho, co je dovoleno, někteří jdou na prohlídku městečka, jiní směřují na kopec ke kostelu, další doplňují pitný čí pokrmový režim.

Nastupujeme do autobusu a jedeme dál. Tentokrát nás vítá místo v centru nejcennějšího území CHKO Slavkovský les, vzdálené 9 km od Mariánských Lázní. Nazývá se Kladská. Dostáváme obědový balíček a vydáváme se na prozkoumání okolí. Téměř neporušená, čistá a klidná příroda má co nabídnout. Jdeme po chodníčku mezi loukami, na kterých kvetou nádherné květiny. Docházíme k lesu, kde pokračujeme chůzí po chodníčcích z prken. Větve jehličnatých stromů mnohde dosahují až k zemi. U rybníku se zastavujeme a kocháme se pohledem na klidnou vodní hladinu, kterou místy narušuje přílet kačenek. Ty pochopitelně čekají, že jim stejně jako jiní návštěvníci dáme něco na zub. Nádherná vycházka, úžasný relax. Všichni jsme nadšeni a spokojeni.  
Další cesta vede do blízkého města Mariánských Lázní. Město s krásnou kolonádou, lázeňskými parky, příjemnými kavárničkami či cukrárnami. Patří mezi lázeňská města, která usilují o zápis do Seznamu světového kulturního dědictví Unesco. Individuálně si město prohlížíme, ochutnáváme kávičku, lázeňské oplatky a míříme ke kolonádě. Je to nejvyhledávanější atrakce tohoto města. Čekáme na lichou hodinu. To se spustí k nádherné choreografii vody ještě úžasná hudba. Pokaždé jiná, takže nikdy nikdo neví, co uslyší. Tentokrát zní OSUDOVÁ.
Je to nádherný závěr dnešního výletu. Spokojeni se vracíme zpět na hotel. Panu vedoucímu jsme za tento den nesmírně vděčni.   
Další den je odpočinkový. Je nutné také poznat městečko, ve kterém jsme. Odpočinout si od nás pochopitelně musí i náš pan vedoucí. Po snídani se dáváme na průzkum. Docházíme na okraj městečka. Zde se před námi tyčí zděná rozhledna s dřevěnou nástavbou a ocelovým schodištěm. Je mladá. Má necelé 3 měsíce, jmenuje se Šťastná rozhledna a zatím je asi určitě málo známá. Neodoláváme. Platíme 50 Kč za osobu a máme možnost šlapat do výše 20 metrů po 106ti schodech. Odtud je krásný výhled do okolí. Můžeme vidět zámek, Hvížďalku, ale třeba i buddhistickou stúpu nebo okolní kopce. Kocháme se pohledem, snažíme se udělat pár fotek, pokřikujeme na ty, kteří neměli odvahu šlapat do schodů. Po sestupu si zaplacenou vstupenku vyměňujeme za dobrou kávu, čaj či limonádu. Sedáme si do příjemného venkovního posezení, v jehož blízkosti je i dětský koutek. Odpočíváme, sluníme se, povídáme a je nám všem moc fajn.

Odpoledne se nám také nechce jen sedět a koukat. Domlouváme se na individuálním výletu do blízkých Šťáhlav, odkud míříme k zámku Kozel. Je vedro a po silnici se nejde zrovna příjemně. Ale vše zvládáme. Stoupáme do kopce až k zámecké přízemní budově. Do zámku se dostanou jen někteří, protože nemáme prohlídku objednanou předem a později bychom nestíhali autobus zpět. Ale i okolí je krásné, je nač se dívat. Jsme spokojeni. Cesta zpět do Šťáhlav je už příjemnější. Máme dost času, tak jdu na krátkou procházku. Docházím ke starému kostelíčku, který je zamčený. Najednou slyším: "Chcete do kostela?", ptá se mě pán právě přijíždějící na kole. "Chtěla jsem, ale je zamčený“, odpovídám a chci odejít. „Počkejte, zajdu pro klíče, otevřu vám ho“, odpovídá pán a mizí v nejbližším domě. Nestačím se divit. Okamžitě beru telefon a volám těm, kteří sedí na autobusové zastávce. Během chvilky všichni přicházejí, kostelíček si s úctou prohlížíme a jsme rádi, že se nám opět něco povedlo. Po večeři někteří usedají v jídelně a poslouchají koncert, který si přichystal Pepa Pinkas. Další úspěšný den je za námi.

Po snídani se vydáváme na celodenní výlet. První zastavení je v Horšovském Týnu. Toto městečko se svými  5000 obyvateli je druhé největší město v okrese Domažlice a rozkládá po obou březích řeky Radbuzy. Je zde spousta nejrůznějších památek od gotiky po dnešek. Nejzajímavější stavbou, ale i památkou, je nepochybně Státní hrad a zámek Horšovský Týn, postavený ve 13.století. Natáčela se zde spousta filmů i pohádek. Z tohoto důvodu je označován jako filmový zámek. Na prohlídku jsme rozděleni do svou skupin, které jdou za sebou v rozmezí 15ti minut. A nelitujeme toho, že jsme se rozhodli zámek navštívit. Vidíme zde spoustu nádherných věcí, které  jsou často zapůjčovány k natáčení filmů. Po prohlídce zámku i městečka jdeme do restaurace na společný oběd. Pochopitelně myslíme i na doplnění pitného režimu.

Odpoledne jedeme dál. Zastavujeme ve městě Domažlice. Město, které je centrem Chodska a kde se dodnes dochovaly tradice – folklor. Při procházce městem není možné si nevšimnout radnice, kterou dnes využívá Městský úřad. Procházíme se náměstím, oku neunikne ani kašna, opevnění a brána a pochopitelně také Domažlická šikmá věž. Je vysoká 56 metrů, má 194 schodů a někteří z nás s radostí na ni vystupují, aby se pokochali okolím… Dáváme si kafe, zmrzlinu nebo zákusek, a pak opět do autobusu. Čas je neúprosný. Původně máme jet do hotelu. Pan vedoucí si pro nás ovšem připravil další,velice milé překvapení. Autobus směřuje do Klatov, kde právě probíhá výstava karafiátů. O historii klatovských karafiátů a jejich pěstování nám vše vyprávěl pan P. Pošefka, který je předsedou Spolku pěstitelů klatovských karafiátů. Výstava byla i prodejní. Domníváme se, že toto už je dnešní poslední zajímavá akce. Opak je však pravdou. Překvapení nekončí.  Po večeři si máme vzít fotoaparáty či mobily, protože budou určitě zapotřebí. A pan vedoucí má opět pravdu. O programu, který následuje, opět vím jen já, ale mlčím jako ryba. Třešničkou na dortu našeho pobytu ve Spáleném Poříčí je vystoupení plzeňské skupiny MLS. Vychází z tradic dudáckých kapel západních Čech. Dudy, housle, klarinet, kontrabas, niněra a kvalitní zpěváci vytváří pestrý krojovaný program lidových písní. Hodinovým programem jsme nesmírně nadšeni. Je hřebem nejen večera, ale i celého pobytu. Velký dík za něj.

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Archiv

Kalendář
<< červenec / 2020 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 98850
Měsíc: 3080
Den: 116