Je ráno, úterý 14.6. a před Městským úřadem Bohumín stojí fronta nedočkavých seniorů.

Nečekají na nedostatkové zboží nebo registraci k zubaři, ale na zájezdový autobus. Seniorklub Bohumín organizuje další z řady zájezdů. Tentokrát do Zlatých Hor.

Je 7:15 hod. Autobus přijíždí a účastníci zájezdu ukázněně nastupují. Kontrola, zda jsme všichni, a můžeme vyrazit „za pokladem“. Vedoucí zájezdu, sympatická a milá Majka, nás přivítá a informuje o tom, co nás čeká a nemine. Zároveň nás v kostce seznamuje s historií města, do kterého směřujeme. Cestou se kocháme krásnou krajinou Opavska, Krnovska a už náš autobus (díky bravurní jízdě našeho pana řidiče) dorazil na severní okraj Jeseníků - do Zlatohorska, kraje pokladů. Počasí nám přeje, nálada výborná, co víc si můžeme přát.

Městské muzeum ve Zlatých Horách, které je prvním cílem našeho poznávání tohoto koutu naší vlasti, sídlí v památkově chráněném objektu budovy staré pošty z roku 1698. Dovídáme se o bohaté historii hornictví v tomto kraji, obdivujeme výstavu zdejších minerálů, nostalgicky vzpomínáme nad vystavenými „retro“ předměty z domácností našich babiček, maminek a potažmo i našich a ve sklepení muzea nám běhá mráz po zádech z expozice k čarodějnickým procesům. A ještě jedna zajímavost, kterou se může budova dnešního muzea pyšnit. Přenocoval tu císař Josef II.se svou družinou generálů, ve které byl i generál Laudon.

Zajímavá prohlídka končí, následuje „osobní volno“. Procházíme se po hlavní třídě, která je zároveň i náměstím Zlatých Hor, obdivujeme opravené fasády většiny domů, které jsou svědkem někdejšího významu a bohatství města. Ale hlad posléze většinu z nás zavede do příjemného bufetu s dobrou kuchyní a přijatelnými cenami.

Posilněni nastupujeme opět do autobusu směr Zlatokopecký skanzen vzdálený jen 3 km od Zlatých Hor. Je zde dobudována replika středověké zlatokopecké osady. V první části najdeme hospodářskou budovu s ukázkami řemesel a obytnou část s kuchyní. Paní průvodkyně, žena plná života a překypující energií nám poutavě přiblížila život horníků a dověděli jsme se mnoho zajímavého o zlatě. Např. i to, že v roce 2010 se konalo v tomto areálu mistrovství světa v rýžování zlata. Ve druhé části skanzenu, kterým protéká zlatonosná říčka Olešnice, je to podstatné – zlatorudné mlýny a nová tavící pec. A opět skvělý, fundovaný průvodce, který nám zajímavě a srozumitelně vysvětlil a ukázal, jak fungovaly mlýny i tavící pec. A na závěr byla možnost si rýžování vyzkoušet. Jestli někdo nějaké zlato našel, to už se nedovíme. Myslím, že se nenašel nikdo, komu by se prohlídka skanzenu nelíbila.

Program zájezdu je tedy vyčerpán, po krátkém občerstvení v místním bufetu usedáme do autobusu. Ale to by nebylo naše vedení seniorklubu, aby pro své ovečky nepřipravilo nějaké překvapení. A stálo za to!

Nedaleko Zlatých Hor bylo v roce 1995 vysvěceno obnovené poutní místo Panny Marie Pomocné – Mariahilf, které po válce chátralo a roku 1973 byl kostel stržen. Dnes krásný areál s poutním kostelem, ambitem, křížovou cestou, kde se každoročně konají velké poutě, z nichž největší je Pouť národů v září. To bylo poslední místo, které jsme navštívili na naší pouti po Zlatohorsku, kraji pokladů.

A hodnocení? Jak se říká v našem kraji: „Bylo to fajne a pěkne“, prostě super!

Další autobus plný jiných seniorů odjel na stejný výlet se stejným programem, jen s vedoucí zájezdu Hankou, v úterý…21.června.

Dík všem, kdo pro nás, členy senior klubu Bohumín, takovéto zážitky připravují, organizují a zajišťují.

Členové Seniorklubu Bohumín

Foto zde:https://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/14._a_21.6.2022_Zlate_Hory